Petr Mládek se rozhodl, že pro něj již není výhodné udržovat tolik aut, kolik má. Musel tedy jednu dát pryč. Po dlouhém uvažování musela jít pryč Bilinka. Byla v opravdu špatném stavu.
Našel se kupec až z daleké Prahy. Nejdříve si s Petrem ujasnili za kolik jí prodá. Pak už nic nebránilo k prodeji. Dnem předání byl určen 29. únor, což je i tak trochu symbolické. Poslední den v měsící znamenal i poslední den Bilinky v našem klubu. Vše proběhlo odpoledne, když už oba pánové měli po pracovní době. Nejdříve proběhla menší prohlídka vozu. Když se kupující nabažil rzí a dírami po rzi potřásli si rukou. Nyní přišla na řadu etapa, na kterou se každý těšil. Naložit Bilinku na tzv. plaťák. Dlouhá minuta obav, nedýchání a přikrývání si očí rukou skončila s úspěchem a Octávie seděla na ,,plaťáku“ jako přibitá. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Dokázala to holka jedna už ne naše. Nic už nebránilo k odvozu. Nikdo se neubránil dojetí. Kupující byl dojat, že má veterána, jeho manželka dojata, že manžela uvidí pouze když příjde z garáže a my byli dojati, že kus našeho Octávia klubu se s námi loučí. Tuto chvíli si budeme pamatovat navždy. Poslední nádech a výdech, nastartování motoru vozu a byla pryč. Sice nám pán slíbil, že se nám s ní přijede ukázat až bude hotová, ale i tak to byl divný pocit.
Celý klub ti Bilinko přejeme brzké uzdravení a mnoho najetých kilometrů. Nezapomeň, že jsi od nás. Tvůj Železniční Octávia klub Teplice.
