Na začátek musíme o pár dní zpět. Do klubu jsme přijali Viktora a ten se rozhodl,že když Octavia klub, tak si pořídí také Octavii. Na internetu objevil combíka z roku 1969. Spojil se s majitelem, prohlédl si ji a zalíbila se mu. V sobotu 9.února jsme pro ni jeli. Nutno zmínit, že auto bylo v Třibřichách u Chrudimi, tedy skoro přes půl republiky. Jeli jsme čtyři, Karel s Fordem, Viktor, Laďka a já. Protože k autu měly být i ND, vzali jsme vozík,nejdříve odvezli Viktorovy domů skůtra a ve čtvrt na dvanáct vyrazili. Náš silně optimistický odhad, že za dvě hodiny jsme na místě, se ukázal jako mylný, jeli jsme to hodiny čtyři. Na místě jsme Octávii prohlédli, mírně smlouvali a jali se nakládat. Dílů bylo skutečně požehnaně, naplnili jsme Octávii, vozík i Forda a ještě jsme všechno nepobrali. Naštěstí majitel s Octávkou pravidelně jezdil,takže byla rozježděná a nehrozilo, že by nebrzdila nebo z ní odpadávaly cestou díly. Vyjeli jsme až kolem 18:00, světla v pohodě svítila, i když jedno z nich do nebe. Já jsem původně jel s sebou, že budu Octávii řídit domů, protože Viktor se na nové ovládání necítil. Jenomže! Octavia byla tak nacpaná věcmi, že jsem se do ní nevešel. Viktor je na štěstí mnohem hubenější, takže když koupil, hned jako zkoušku ohněm i odvezl.
Cestou jsme zjistili drobné nectnosti, které Octavia má. Velice vrzala, skřípala a při rychlosti 50-60 km/h v ní něco bouchalo. Proto se muselo jet 80km/h a více. Na to, že Viktor neměl s Octávií zkušenosti, jeho hrdinství hraničilo se šílenstvím. Cesta zpátky byla nekonečná, zastavili jsme jen u pumpy pro benzin a v Čáslavi na večeři, pak už jen jeli. Domů jsme dojeli až v půl dvanácté večer. Od řidičů Karla a Viktora výkon hodný obdivu. Já a Laďka jsme sloužili jen k tomu, abychom je udrželi v bdělém stavu.
Vše se povedlo, počasí nám přálo a tím pro nás letošní sezóna začala trochu dříve.
autor: Karel Našinec
