Historie klubu

JAK TO ZAČALO?

Klub byl založen roku 2003 na svatbě našeho klubového pana prezidenta Karla Našince. Pomyslným „šťouchnutím“ byl svatební dar - Beruška - Škoda Octavia Combi 1966. Právě v této chvíli „to začalo“ !

Začalo nekonečné shánění vozů a dílů na ně. Zakládajícími členy jsou Karel Našinec, Karel Sláma a Petr Mládek. Postupně se přidávali jejich manželky, potomci atd. Poslední člen - Viktor - byl přijat na silvestra 2007.

Jako správný klub musíme mít nějakého prezidenta, velitele, vůdce ... nebo něco na ten smysl. Jediný, a nejen díky modré krvi, přicházel v úvahu pan Karel Našinec. Jednohlasně schváleno. Pak byly rozděleny funkce další. Rozdávalo se podle toho, kdo co umí.

Ihned po založení jsme rozhodili sítě kontaktů, začal vznikat tento web, začala sháňka po vozidlech a dílů na ně. Díky časopisům s veteránskou tématikou jsme objevili kladenskou burzu. Tam se dají sehnat různé náhradní díly a různé jiné serepetičky, které prostě člověk MUSÍ mít. Koná se ale pouze několikrát do roka. Pro nás, jako tepličáky, je cesta do Kladna otázkou hodinky, což jde. Všichni to bereme jako rodinný výlet. A proč také ne? Na této burze jsme získali nejen dobré kontakty, ale také nové zkušenosti a jistou dávku sebevědomí, neboť jsme zjistili, že na naše plechové miláčky se dají sehnat i prakticky nové díly. Každá sranda ale stojí peníze, ale kdo by odolal?

Asi jako první z našich aut byla zrenovována Beruška. Jak postupně vozidla přibývala (Mazlinka, Červená, Modrá, Spartak, Žlutá...) měl technický ředitel Karel Sláma více a více zkušeností. Samozřejmě to bylo především všemi manuály a odbornými publikacemi o dotyčném autě. Ovšem zlaté české ručičky často ani manuál nepotřebují, poradí si sami. Dá-li se do toho srdíčko a pomůže-li štěstíčko, tak lze spravit snad všechno na světě. Ano, bez finanční podpory by to zajisté nešlo, to se ví.

Jak se postupem času naše auta měnila z nepojízdných vraků na pojízdné skvosty, stále více rostla myšlenka na účast v nějaké veteránské rallye. Jako vůbec první členové se roku 2005 zúčastnili rallye v Hradci Králové Karel Našinec a Petr Mládek. Povedla se a už příští rok se k nim přidal Karel Sláma. Jmenuji samozřejmě pouze řidiče. Všichni jsme si tuto akci užili natolik, že jsme se ještě tentýž rok přihlásili na ústeckou rallye. Té se ale zúčastnili pouze Karel Našinec a Karel Sláma. V Hradci byl sjezd pouze vozů značky Škoda, ovšem v Ústí se sjelo hned několik značek. Škoda, Praga, Tatra, několik zahraničních vozů a motorky. U motorek převládala značka Jawa. Naše umístění v obou soutěžích nebylo slavné, ale nám šlo hlavně o účast a o zkušenosti. To je asi ta největší výhra. To byl rok 2006. Vniklo také naše první klubové DVD! Málem bych zapoměl na událost roku, která se stala zrovna v Hradci. Naše celá parta se převlékla do dobového. Kluci pionýři, ženy vzor „Heduš“, muži tak, aby vypadali dobře, ale aby mohli okamžitě rozhodit motor bez převlékání. A zrovna Marii Slámové, která se do stylu „Heduš Homolková" trefila nejvíce, se stala během vteřiny mediální hvězdou dopoledne. Předčila dokonce i dokonalé Tudory a Felicie. Díky dvou „doktorům", kteří tam byly se sanitkou ze slavného seriálu Sanita. Vznikl obrovský humbuk. Myslím, že fotka řekne víc. :-) Na dalších akcích se vzájemně zdravíme a jsme v přátelském vztahu. Tímto kluky zdravím! :-)

Další rok, rok 2007, jsme se zúčastnili pouze ústecké rallye. Hradec tentokrát nevyšel. Hlavně to bylo díky vypuštění samotné rallye z programu, tudíž se z toho stal spíše trh. My jsme si léto užili společnými výlety, hlavně do Zubrnického skanzenu. Co jsme si ale nemohli odpustit byla ústecká rallye 2007, která se nám povedla nad očekávání dobře. V konečném pořadí skončilo Mimino na pátém místě. Na patnáctém místě Beruška a na 37. místě Spartak. To byla také jeho první soutěž. Spartak je nejstarší vůz v našem klubu, takže si ho všichni moc vážíme. Po dlouhé opravě, byla opravdu více než nutná, se poprvé rozjel na STK. Tam už nás znají. Když tomu ale tak ještě nebylo, museli jsme kontrolory zaučit v řazení našich vozítek. Jsou zkrátka zvyklí na řazení na podlaze. Řazení pod volantem je tím pádem mírně zmátlo. Rok 2007 se vyznačuje také přijetím dalšího člena - Viktora - a jeho vozidla VAZ 2103 (jménem Žíža) v provedení VB - Veřejná bezpečnost. Toto zbarvení i po tolika letech vzbuzuje strach a nejistotu, zvláště u starších lidí. Mladí v tom už vidí jen dobrou ulítlost :) Toto vozidlo je kompletně zrekonstruováno, takže o jeho a řidičovo bezpečnost strach nemáme. Viktor byl přijat zrovna na silvestra, kterého jsme slavili společně v naší klubovně. Tam i vznikl nápad na společnou dovolenou v létě 2008. Tolik k roku 2007.

Rok 2008 začal pro náš klub plánováním. Plánovali se hned dvě akce najednou. Ta „menší" se jmenovala Jarní teplická soutěž. První soutěž konaná naším klubem! Účastníci pocházeli převážně z našeho klubu. Nebýt pana Starého, byla by to opravdu sólo akce. Jelo se malebnou přírodou Krušných hor. Trasa byla vedena hlavně mimo hustě frekventované komunikace, takže jsme se podívali i do míst, kde to někteří z nás ještě neviděli. A přitom to máme doslova za městem. Pořadatele - Karla a Ladislavu Našincovi - ještě jednou chválím a doufám, že příští ročník konaný rodinou Slámovou se také povede.
Další plánovanou akcí, o poznání větší, byla první klubová dovolená. O ní se můžete dočíst v článcích. Celou organizaci tohoto monstrozního projektu dostala na starosti Marie Slámová. Zajišťování míst v hotelech, plán jízdy, itinerář, platby... to vše měla na starosti. Chudák, ale nakonec to zvládla na výbornou. Všichni jsme se po krásném týdnu na cestách vrátili domu živí a zdravý (včetně aut), a to bylo hlavní. Plánování zabralo opravdu půl roku tvrdé práce. Nebyla to hračka.

Díky dovolené jsme se nemohli zúčastnit více soutěží než jedné (nepočítám-li tu klubovou). Měli jsme na výběr „Chotka" nebo ústeckou. Jelikož jsme „Ústí" jeli již několikrát, dali jsme přednost nám dosud nepoznanému „Chotkovi". Celá soutěž se konala na státním zámku ve Velkém Březnu. Soutěž byla sice určena pro vozidla do roku výroby 1950, ale my se zůčastnili jen tak ze zvědavosti. Úspěšně jsme projeli celou trasu, kterou si na nás VCC AMK Česká brána připravila (opět Krušné hory), bez sebemenšího problému. Nakonec se Mimino a jeho posádka dostali na třetí místo ve své kategorii. Byla to opravdu náhoda, že první tři odjeli, takže jím cena nemohla být předána. Karel Našinec navrhl posunout pořadí. Tam opět chyběli někteří lidé, takže jsme se z původního osmého místa posunuli na místo třetí. Tímto jsme získali náš první pohár. Samozřejmě, že patří klubu celému!

Na dovolené jsme se zůčastnili akce Veteránem nejem kroměřížskem. Nádherná akce, na kterou stále vzpomínáme jako na něco neobvyklého. Tam jsme právě získali i naše další klubové ocenění - nejvzdálenější účastník soutěže. Uznejte, že vzdálenost mezi Kroměříží a Teplicemi je značná. Cenu získal sice Viktor, ale opět patří celému klubu. Bližší info najdete v článcích.

Jak můžete poznat, rok 2008 byl zatím nejplodnější ze všech! Ano... osudové osmičky. :-)